Na začátku jarních prázdnin, od 10. února, si vyjela skupinka studentů našeho gymnázia na čtyřdenní pobyt k bratrům trapistům. Počet účastníků byl po celou cestu konstantní na čísle 14 (12 studentů AG + bratr jáhen + otec Martin). Cesta byla dlouhá, protože cíl naší cesty, opatství Nový Dvůr, se nachází až v plzeňské diecézi.

Ihned po příjezdu nastalo (ne)milosrdné silentium, které zavazovalo všechny bez výjimky. Dále následoval první pochod do kostela na kompletář (= modlitba před spaním). Atmosféra modlitby byla úžasná a splňovala všechny podmínky, které by měla taková večerní modlitba mít. Modlitba probíhala, kromě dvou velmi slabých světel poblikávajících po stranách a věčného světla u svatostánku, v naprosté tmě, modlitby byly výhradně zpívané a některé dokonce latinsky. Jelikož jsme byli celí vyhladovělí po dlouhé cestě, vůbec jsme nepohrdli dobrou večeří, která se podávala hned po kompletáři. Následovalo noční silentium a spánek. Všední dny včetně soboty mají v klášteře vždy stejný program. Ve tři hodiny ráno dobrovolné matutinum (= modlitba čtená mezi půlnocí a svítáním), po kterém se šlo ještě spát. Druhé vstávání v šest hodin na mši a ranní chvály bylo většinou ještě náročnější než to první, ale stálo to za to. Den pokračuje výtečnou snídaní a tercií (= dopolední modlitba). Po tercii byla přednáška, kde jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí, které nás posunuly o krůček dál v poznávání Boha. Po modlitbě sextě (= polední modlitba), obědě a nóně (= odpolední modlitba) tu byla dlouho očekávaná práce v trapistických lesích. Kvůli 20 cm sněhové pokrývce jsme se na nešpory (= večerní chvály) vrátili všichni celí promočení. Den byl zakončen výbornou večeří a kompletářem. V neděli byl trochu pozměněný program, mše je později a práce je méně.

Volný čas jsme trávili modlitbou, čtením naučné či duchovní literatury nebo učením. Jeden den jsme si také vyšli na procházku a užívali si ne moc dlouhé přerušení silentia. Jídlo bylo velice chutné, zvláště hořčice, kterou bratři trapisté vyrábí a prodávají.

Poslední den jsme se po snídani začali balit a po tercii jsme odjížděli zpátky do Kroměříže, kde jsme se rozešli každý svou cestou.

Zážitek to byl obohacující. Já osobně jsem měl nejradši všudypřítomné ticho a modlitby, které jsem v něm mohl plně prožívat. Nádherná také byla krajina, ve které je klášter umístěn, a nezapomenutelné pochody do kostela na matutinum při překrásném svitu hvězd. Řekl bych, že všichni na trapisty v modlitbách vzpomínáme, a určitě se budeme těšit na další rok, kdy se je hodláme navštívit znova.

Josef Šumpík 1.C

0368