Mám popsat, co se dělo 5.–6. 5. 2017 na AG? Po více jak ročním snažení a plánování se zde setkali studenti ročníku 1993–1997. Bylo to setkání bývalých spolužáků, kamarádů, učitelů, kněží a vychovatelů, které se díky vstřícnosti školy mohlo celou dobu odehrávat v prostorách školy. Setkání, které bylo plné překrásných vzpomínek a smíchu.

Pokud můžu mluvit za sebe, budu dlouho vzpomínat, jak na studijní léta, tak na tento sraz. Na učitele, kteří se mimochodem vůbec nezměnili, na přátele, kteří nám zůstanou na celý život. Na první lásky některých spolužáků, duchovní podporu všech kněží, jáhnů a vychovatelů. Vlastně na všechny zážitky. A hlavně na to, co nám škola dala do dalšího života. Pokoru, úctu, obětavost.

Závěrem? Přeji škole, ať dál vychovává tak skvělé lidi, jaké jsem mohl poznat já, díky těm, kteří se o nás starali a vedli nás na správnou cestu.

Petr Bartek

 

Sraz absolventů

První májový týden. Po příjezdu do Kroměříže se rozprší. Někteří absolvují cestu vlakem, jako za studentských let. A pak jdou pomalu, navzdory dešti, a vnímají vše, co je obklopuje, je stejné a neměnné a co naopak za ty roky změnilo svou tvář. Vzpomínky se oživují a jitří duše, čas plyne nazpět, takže než dojdeme ke škole, máme strach z písemky, randíme na chodbě, líbáme se v parku, sedíme v „Zetku“ na ohnivé topince, těšíme se na diskotéku a na školním dvoře tajně kouříme.

Jsme maturitní ročník 1997. Jedeme ze všech koutů republiky na absolventský sraz Arcibiskupského gymnázia. Sejde se nás většina, ze všech tří tříd. Téměř všichni jsme internátní děcka, po čtyři roky jsme pluli na jedné lodi, známe se dobře a máme se rádi, proto se scházíme každých pět let. Nicméně teď je to něco mimořádného. Setkání po dvaceti letech se účastníme skoro všichni. Ondra přiletí dokonce z Ameriky a „céčkaři“ nás pozdravují ze Saudské Arábie nebo třeba z Německa, kde zrovna pracovně působí.

Jsme na AG a vše je nám důvěrně známé. Začínáme mší svatou, slouží ji náš milovaný spirituál otec Jan Szkandera. Poté nás pan ředitel s panem zástupcem provedou školou, vracíme se do školních lavic a před očima máme všechny naše učitele, naše zápasy, výhry i prohry. Slova a smích se rozléhají chodbami, než přijdeme do jídelny. S šumivým šampaňským se více zpřítomňujeme, jsme to už více my, kluci s prořídlými vlasy a holky s kily navíc, mámy a tátové, lidé nejrůznějších profesí. Povídáme o našich cestách a o našich osudech. Tančíme a nad ránem přinese Staňa housle, abychom mohli ty svoje radosti a smutky ještě vyzpívat. Svítá, když se na intru chumláme do přikrývky a ve vteřině usínáme.

Moc děkujeme Arcibiskupskému gymnáziu za tuto příležitost se sejít, za tento zážitek!

Eliška Kaszper