Stejně, jako každý rok, se i letos během měsíce května a června vystřídaly všechny tři skupinky biřmovanců na Hutisku, kde postupně prožily duchovní obnovu. Pro většinu biřmovanců bývá tento víkend jedním z nejsilnějších momentů přípravy na biřmování. Zde jsou postřehy jedné z účastnic:

 

Duchovní obnova na Hutisku 1.–4. 6. 2017

Ve čtvrtek 1. 6. 2017 jsme se s druhou skupinkou biřmovankyň a bratrem jáhnem vydali na cestu do neznáma. Po příjezdu autobusem do krajiny mimo civilizaci jsme byly lehce šokovány. Nicméně jsme se s chutí vydaly na cestu k naší chatě. Popravdě jsem delší a prudší kopec nikdy neviděla. Po úspěšném zdolání nejdelšího kopce na světě jsme byly konečně v cíli. Krásné dřevěné chalupy uprostřed šumivých lesů nás uchvátily. V jedné z nich jsme také bydlely. K večeru nám bratr jáhen připravil oheň a upekli jsme si špekáčky.

V pátek nás čekala práce v lese. Sluníčko nám svítilo, byla dobrá nálada, takže nám práce šla od ruky. Oběd nám chystaly holky, ale zapomněly, že je pátek a přidaly tam maso. Takže jsme musely dát po obědě jeden růženec. :-D

Odpoledne jsme zase chvilku pracovaly, a pak už jsme jen čekaly, až přijede otec Martin a přiveze nám jídlo. Nakonec přivezl i dvě sestřičky, které nám pak výborně vařily!

Soboty se některá děvčata nemohla dočkat, některá se obávala. Přišla totiž opravdová duchovní očista ve znamení silentia, katechezí a rozjímání. Tuto část obnovy jsem si osobně nejvíce užila.

Jako třešnička na dortu byla Svatodušní vigilie při západu slunce. Skutečně nádherný zážitek.

V neděli jsme po sobě uklidily, rozloučily se s Anežkou a Brunem, kterým chata patří a se slzičkou v oku opustily toto nádherné místo.

Chtěla bych tímto poděkovat Anežce a Brunovi za to, že nám biřmovancům rok co rok umožňují se tu duchovně rozvíjet. Také děkuji sestřičkám, že nám tak skvěle vařily. A nakonec bratru jáhnovi a otci Martinovi za duchovní doprovod.

Anna Burešová, 5.K