K osvojení cizího (někdy i mateřského) jazyka vede spletitá a trnitá cesta. Můžete se mořit celý rok (někdy i více) učením dlouhých pouček a nepřehledné gramatiky, nebo hurá do praxe! Pět studentek Arcibiskupského gymnázia se proto rozhodlo pro druhou variantu a využilo mnohaleté tradice dvoutýdenního pobytu v bavorském Münsterschwarzachu.

Efektivitu druhého řešení však přímo úměrně vyvažují drobné nepříjemnosti: odjezd autobusu z Olomouce v 01.32, německá policejní kontrola, broskev (pokud chcete poradit, toto ovoce opravdu není nejvhodnější potravinou na cesty) a především všeobecná nervozita vyjádřená slovy „Vždyť já neumím německy!“. Když jsme konečně na würzburském autobusovém nádraží vystoupily, přivítal nás Herr Hessenauer (organizátor celé této akce) i naše nové rodiny. Spolu s námi ten den dorazila i italská skupina i se svou profesorkou Frau Sevou.

Začaly jsme postupně poznávat jemné rozdíly mezi naší a německou kulturou, sbíraly nové výrazy do slovní zásoby a psychicky se připravovaly na nadcházející vyučování v němčině. Tím nás provázeli různí učitelé němčiny, nejčastěji Frau Seva, Herr Klos nebo Frau Weinich. Herr Hessenauer nás zasvětil do současné politické situace, Herr Riedel-Royé nám přiblížil místní geografii a pater Franciscus zase život v přilehlém klášteře. Zároveň jsme se začínaly pomalu seznamovat s italskou skupinou, která se nakonec projevila jako velmi komunikativní. Společně jsme podnikli i několik výletů – do Würzburgu, Norimberku a Bamberku.

Würzburg nás okouzlil svým historickým centrem, padesáti kostely, krásným výhledem z pevnosti Marienburg a především příjemnou atmosférou typicky univerzitního města. Norimberk nám připravil báječné překvapení v podobě průvodce, který skvěle ovládal češtinu i italštinu (a samozřejmě němčinu). V dokumentačním centru jsme se zde dotkli novodobé německé historie, prošli jsme ale i památky středověku nebo baroka. V Bamberku nás přivítal proslulý Bamberský jezdec, prošli jsme branou ostrovní radnice a před místní filharmonií objevili českou stopu.

Ačkoliv se nám na začátku zdály dva týdny nekonečné, najednou už nám zbýval jenom poslední den a nám nezbylo, než si lámat hlavu, kam se ten čas tak rychle vytratil. Na závěrečném večírku proto vládla příjemná, ale zčásti i nostalgická nálada, na tu nám místní předepsali zaručený lék – víno a Bratwurst.

V závěru zbývá jen poděkovat Mgr. Janě Koutné a Dr. Matthiasi Hessenauerovi, bez nichž bychom nezískaly tuto neocenitelnou zkušenost a krásné zážitky.