Německo 13. prosince 2018

Vážený pane profesore,
v tomto dopisu se Vám chystám sdělit zážitky ze své dobrodružné cesty do Štrasburku. Než jsem tento dopis začala psát, ani ve snu mě nenapadlo, že v něm bude tak hořká pachuť…

Někdy bych dokázala tvrdit, že vše, co jsem prožila od svého nástupu na AG, je nevšední. Události posledních tří dnů ale přesahují hranici všednosti dosti dalece.

Francie byla vždy místem mého srdce, místem, kam jsem se vždy chtěla podívat. Když jsem tedy dostala nabídku navštívit Štrasburk, neváhala jsem vystoupit ze své komfortní zóny, a kdybych to nebyla bývala udělala, neseděla bych teď v autobuse na zpáteční cestě ze Štrasburku a nevzpomínala na svá dobrodružství…

První den měl být pohodový. Jediným bodem programu bylo zvládnout trasu Kroměř힊trasburk. Po patnácti hodinách cesty, asi v devět hodin večer, se ale po autobuse začalo něco šeptat. Jak jsme posléze překvapeně zjistili, šlo o střelbu v centru města. Zavládla panika a telefonáty od rodičů a přátel na sebe nenechaly dlouho čekat. Všechny jsme ujistili, že jsme v pořádku a bezpečí.

Já sama za sebe ale musím říct, že Štrasburk jsem si moc užila i přes tuto prvotní tragickou událost. Viděla jsem hádku v Evropském parlamentu, projela se skleněným výtahem, navštívila jsem kouzelné alsaské městečko Riquewihr, jehož hrázděné domečky se spoustou světýlek a dekorací ve mně prostě musely probudit mé vánoční já.

Nakonec jsme se stihli také podívat do centra Štrasburku, kde jsme na jednu stranu pokračovali v nákupní horečce, na druhou stranu nám spousta policistů a reportérů připomněla události úterního večera. Posledním bodem programu byla projížďka lodí po řece Rýn, která nám poskytla příležitost prohlédnout si alsaskou metropoli jako celek.

Tento výlet mě velice obohatil, nehledě na to, že navštívit Francii je mým snem takřka od malička. Stála jsem na místě, kde o dva dny dříve zemřeli lidé vinou teroristického útoku, neumím ani popsat, jak silný to byl zážitek. A dalším důvodem je také to, že za poslední měsíce jsem občas měla pocit, že má láska k francouzštině mizí. Díky tomuto výletu jsem ale opět získala motivaci se v tomto jazyce neustále zlepšovat a za to jsem vděčná.

I když vím, že si to dotyční lidé nejspíš nepřečtou, chtěla bych poděkovat všem, kteří mi dali tu možnost podívat se do Štrasburku nebo mi pobyt nějakým způsobem zpříjemnili.

Děkuji Vám za přečtení mých zážitků

S pozdravem
Simona Hegarová