Vážený otče biskupe (Vaše excelence), vážené vedení školy, vážení členové pedagogického sboru, vážení rodiče, milé spolužačky a milí spolužáci,
je mi obrovskou ctí moci v tento slavnostní okamžik promluvit za letošní absolventy Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži.

Před nedávnem každý z nás dokázal státu i světu, že je plnohodnotným dospělým člověkem. A dnešek to pečetí. Ačkoliv se jedná o radostnou událost, tak v tuto chvíli se pocity jistě různí. Někdo se raduje, jiný pociťuje lítost z blížícího se loučení a někdo chová dokonce křivdu za to, že byl vržen do dospělosti proti své vůli a to bez zjevného východiska. Ať je ale náš postoj pozitivní, patetický, či existenciální, chceme vyjádřit vděk za ty čtyři, resp. šest let, strávených na AG.

Do prvního ročníku jsme přicházeli jako lidé připoutaní v jeskyni, odkud není vidět Slunce. V jeskyni, kterou popisuje Platón ve svých podobenstvích a ve které pozorujeme pouze stíny skutečnosti. V tu dobu se nám setrvávání v temnotě líbilo a bylo i příjemné. Ale Arcibiskupské gymnázium v nás za čtyři či šest let dokázalo vzbudit touhu po tomto Slunci a platonických ideálech, které jsou jím ozářeny.

Ve třetím tisíciletí, které už jistou dobu vládne našim kalendářům, je obzvláště obtížné hledat místo, kde je stále chována naděje v tyto ideály a pojí se s láskou k moudrosti. Často totiž nalézáme pouze zjednodušené představy o světě, okleštěné nejlépe Occamovou břitvou. Ale za své čtyři roky studia jsem nabyl přesvědčení, že AG přesně takovým místem, plným naděje a lásky, je.

Chci tedy přát nám všem, abychom neztráceli a šířili dále tuto touhu, která nám byla tak štědře daro­vána. Touhu po naplnění oněch ideálů, které znamenají dobro. Touhu po Bohu.

Na závěr bych chtěl za všechny absolventy poděkovat těm, kteří nás provázeli. Vám, otče biskupe, a celému arcibiskupství za duchovní oporu. Otci Martinovi, bratru Jiřímu a všem kněžím, kteří působili během svého jáhenství na AG, za duchovní vedení děkujeme. Také chceme poděkovat všem vychova­telům. Velký dík patří panu řediteli Janu Košárkovi, emeritnímu řediteli Štěpánu Bekárkovi a všem zá­stupcům za důstojné vedení školy. A především děkujeme Vám, vážení rodiče a pedagogové, neboť to slavnostní, co nás činí hodnými zde být, nám bylo dáno prostřednictvím Vás!

Děkuji za pozornost.