Ctnost – moudrost

Hildegarda z Bingenu (1098-1179). Žena, která k nám promlouvá přes staletí. Promlouvá jazykem neustále živým. Všimli jste si toho?

Pro moudré lidi neplatí hranice času. Jejich myšlenky jsou stále živé a inspirativní.  Aniž bychom při přípravě celého projektu Za 10/10 jen tušili, v jaké situaci se celá naše společnost ocitne, byl duben přisouzen svaté Hildegardě z Bingenu. Léčitelce, básnířce, učitelce, filozofce a teoložce, skladatelce a v neposlední řadě rádkyni mocných tehdejší doby. Stejně jako řeholnici, pokornému člověku před Bohem i před lidmi, který dokázal dát vyrůst vedle sebe dalším velkým osobnostem a stát se přitom inspirativním duchem, který nezná hranice společenského postavení nebo náboženského přesvědčení.

Hildegardino dílo má silně prorocký a vizionářský charakter. Podobně jako proroci Starého zákona vnímala, že obdržela od Pána poslání burcovat lidi své doby, aby se odvrátili od zla jak mezi sebou, tak ve vztahu k prostředí, v němž žijí, a obrátili se k Bohu. Hildegarda sebe samu vnímala jako Božího obhájce. Její vidění... neobsahují žádné předvídání ve smyslu znát něco předem, nýbrž napomínání, poučení ze světla víry o dějinách spásy a o určení člověka ke spáse. Hildegardin duchovní život má rysy zdravé duchovnosti. Dokazuje, že skutečně duchovní člověk neopovrhuje světem; ani z něho neutíká.

Byla skvělou hudebnicí. Hudba pro ni byla hledání harmonie mezi člověkem a Bohem, mezi člověkem a člověkem, stejně jako vztahu mezi člověkem a přírodou. Hildegardina hudební tvorba se vymyká tehdejšímu hudebnímu standardu a nelze ji prostě zařadit do gregoriánského chorálu. Zvláštnost její hudby podle svědectví jí i některých jejích současníků vyplývá z inspirovaného charakteru celé její tvorby.

V pohledu na člověka byla velmi střídmá. Ačkoli jej viděla jako korunu všeho stvoření, přesto nezapomněla varovat před jeho pýchou, která jej může zničit. Jak nadčasové, viďte. Sama Hildegarda ve svém díle jako by si notovala se současným papežem Františkem v jeho encyklice Laudato Si; mj. píše: „Řekni mi, člověče, co jsi byl, dokud jsi ještě nebyl živ? Nevíš, jak jsi byl sám stvořen, a chceš prozkoumat nebe a zemi!“ „Proč tě pýcha napadne svou chtivostí tak, že se pokládáš za moudřejšího a cennějšího, než jsou druzí? Tak mysli na to, že jsi popel a že se v popel navrátíš.“ „Opásej se pravou pokorou, odhoď od sebe nicotnosti a připodobníš se jasnému dni, který nezatemní žádný mrak.“ „Láska člověka stvořila, pokora ho spasí.“ „Tak jako šlachy drží lidské tělo v celku, aby se nerozpadlo, tak drží pokora dobré činy, aby nebyly rozptýleny pýchou.“

Hildegarda je člověk postní i Velikonoční. Ochotná v tichosti čerpat, aby posléze mohla obdarovávat. Nechme tedy i my v tento nelehký čas v sobě rezonovat její myšlenky, nechme se vést k prameni čisté vody, abychom mohli sami vydávat plody, které tento náš nemocný svět budou osvěžovat, ne otravovat. Protože jak praví jedna moudrá kniha: „Po ovoci poznáte…“