Ctnost: pokora 
(1724–1783) 

Osobností, jež nás může oslovit, inspirovat a naučit „dýchat oběma plícemi“ (slova Jana Pavla II., který poukazuje na to, jak je třeba v dnešní době čerpat z východní i západní tradice křesťanství), je velký pravoslavný starec (moudrý muž, duchovní otec) Tichon Zadonský. 

Je to postava ve východním, pravoslavném křesťanství a kultuře velmi slavná (inspiroval a ovlivnil například takové velikány, jakými byli Dostojevský, Tolstoj, Gogol), aniž by sám o něco takového stál. Když umírá v roce 1783 v pověsti svatosti jako mnich v klášteře v Zadonsku, v závěti píše, aby jeho tělo bylo pohřbeno pod práh kostela, „aby se šlapalo po jeho nehodném těle“.  Z úcty k jeho životu jej ale pochovali v biskupském rouchu na nejčestnějším místě – pod oltářem.  

V 37 letech se stane biskupem, ačkoli pochází z rodiny chudého kostelníka v obci Korock v Novgorodské gubernii a narodí se jako poslední ze šesti dětí; jeho vzestup je bleskový. V této funkci však vydrží pouze šest let. Na vlastní žádost je vyvázán roku 1767 z povinností biskupa a jeho kroky zamíří do kláštera v Tolševu, kde žije a pracuje jako běžný rolník na poli i v lese. Díky své moudrosti je schopen rozlišit, kam může vést sláva a obliba u mocných té doby, a zvolí si cestu ticha a práce. Paradoxně odchodem z výsluní do stínu kláštera a životem blízko přírody se stává mnohem více vyhledávaným rádcem a učitelem pro velmi široký okruh, dnes bychom řekli, klientů. Po roce z Tolševa odchází do kláštera v Zadonsku, jenž se mu stane místem, kde najde svůj skutečný domov. 

Mohlo by se zdát, že příběh Tichona je příběh pohádkový ve stylu „jak chudý Honza ke štěstí přišel“, ale v tom bychom se moc mýlili. Nic takového. Jeho cesta je cestou neustálého se učení pokoře. Ačkoli se snaží pomáhat, kde to jde, pečuje o mnichy i laiky, věnuje se dětem, píše, vyučuje, je jeho práce nedoceněná a on je často vystaven posměškům a ústrkům ze strany „těch úspěšnějších“.  Přesto jej lidé vyhledávají pro jeho moudrost, otevřenost a přístup ke komukoli potřebnému, přičemž nerozlišuje ani duchovní, ani světské postavení.  

Snad díky svým životním zkušenostem je schopen otevřeného přístupu, nad nikoho se nepovyšuje, naopak sám se snaží neustále poznávat, co je jeho vlastní cesta. Myšlení Tichona Zadonského je inspirativní obzvlášť pro naši dobu. Jeho vidění světa, formováno schopností a snahou vidět věci důležité, vede k moudrosti jak v otázkách duchovních i duševních, tak  v rovině sociální. Jeho velkou učitelkou je příroda, v níž tráví spoustu času už od svého dětství, při práci i jako mnich, který hledá v této velké učebnici jednu z cest k vnitřnímu pokoji.  

Tichon Zadonský dává slovu pokora jiný, ne tolik kýčovitý a neživotný význam. Naopak, pokora u něj je něco důležitého, bez čeho se skutečně moudrý člověk nemůže obejít, pokud chce poznat podstatu a cíl svého bytí. Lepšími nás neudělají spousty titulů, cen a obdiv davů, ale  schopnost odejít na chvíli do ticha a odtud pozorovat, učit se a promýšlet svět, jehož jsme součástí. 

3452 Tikhon from beyond Don

3453

3453