Velikonoční radost z Ježíšova zmrtvýchvstání a také z daru svátosti křtu prožilo na Bílou sobotu v kapli Panny Marie jedenáct studentů, kteří se připravovali pod vedením P. Petra Káni na přijetí této svátosti.

Zároveň poprvé ke svatému přijímání přistoupilo pět studentů. Většina z nich studuje na Arcibiskupském gymnáziu, ale zastoupeni byli také studenti Konzervatoře P. J. Vejvanovského, Střední pedagogické školy v Kroměříži a Obchodní akademie v Ostravě.

Ve své homilii se otec Petr podělil o tři události ze svého života, kdy se setkal s živým Bohem a povzbudil všechny, aby neustále hledali Krista ve svém životě – v modlitbě, ve svátostech, ve mši svaté.

Vzhledem k současné epidemické situaci se slavnost konala bez účasti veřejnosti a byla přenášena online na školním kanále YouTube.

 

Studentů jsme se zeptali, proč se začali připravovat k přijetí svátostí: 

  • Zřejmě jsem to tak cítil, že bych už chtěl přijmout Ježíše Krista a taky jsem chtěl využít toho, že máme jako kněze otce Petra, který je skvělý!!!

 

  • Touhle myšlenkou jsem se zabývala už od primy. Popravdě mě k tomu přivedlo studium na AG.

 

  • Víru v Boha jsem začala vnímat až po příchodu na Arcibiskupské gymnázium, kdy na mě hned v prvních týdnech studia velice zapůsobil život lidí, co pustili Boha do svého života. Díky tomuto jsem se vlastně rozhodla vydat touto cestou víry, pravdy a poznání. Pro samotné přijetí svátosti křtu jsem se rozhodla opravdu několik měsíců poté, co jsem přijala Ježíše Krista do mého života. Prostřednictvím Něj jsem nejenom zjistila, ale i cítila, že do mého života vstoupila velká radost a Boží láska, která měla takovou sílu, že jsem pochopila, že nechci a nedokážu skrývat svou pravou tvář. Bůh pro mě nezačal být jen něčím, v co věřím, ale byl pro mě vším.

 

  • To je docela osobní otázka. Ale kdybych to měla shrnout, tak jsem chtěla být Bohu blíž. Poznat ho i v rovině svátosti. Chtěla jsem patřit do společenství křesťanů a konat dobro s pomocí Boží.

 

  • Byla jsem vychovávána ve víře, chodila jsem zpívat do scholy, jediné co mi chybělo k tomu, abych se mohla považovat za plnohodnotného křesťana, byl křest. Dlouhou dobu jsem chtěla být pokřtěna, a když jsem začala bydlet na AG, tak ta touha začala být čím dál větší. A najednou se objevila možnost nechat se pokřtít. Byla to dlouhá cesta a jak to tak bývá, občas ta cesta byla plná váhání, nejistoty a otázek, jestli jsem na to připravena, ale i tato cesta měla svůj cíl, do kterého jsem s pomocí přátel a blízkých došla – KŘEST.

 

  • Protože jsem chtěla prohloubit svoji víru a dosáhnout dalšího pokroku. Byla jsem k tomu odmala vedená, myslím si, že víra a láska k Bohu byla ve mně odjakživa, jen se musela dostat na povrch. V životě se mi staly události, které mě v mnohém ovlivnily. Můj vztah k nebeskému otci a víře rostl tak, že jsem jen čekala na znamení, které by mě utvrdilo v tom, že je ten čas. A ta chvíle přišla loni v lednu. Přišlo setkání se samotným Bohem. První mě to vyděsilo, ale následně uklidnilo a hned jsem věděla co s tím, zašla jsem za o. P. Káňou, který mi řekl, co dělat. Celou přípravu jsem si moc užila a svého rozhodnutí nelituji.

 

  • Důvod, proč jsem toužila po sv. přijímání, nepochází z mé hlavy, nýbrž od vyšší síly. Byla jsem pokřtěna a chtěla jsem svou víru prožívat více, ale nevěděla jsem jak. Časem jsem si našla, jak se můžu konkrétně spojit s Bohem (kromě modlitby). Cítila jsem, že prohlubuji náš vztah a chtěla jsem víc. Proto jsem kontaktovala o. Káňu, který nás postupně připravoval na 1. sv. přijímání.

 

A jak prožili tento okamžik?

  • Řekl bych, že velmi intenzivně. Nečekal jsem, že mě to až takto zasáhne.

 

  • S podmínkami, s kterými jsme to museli absolvovat, to byl nádherný večer. Trvalo to o rok déle, ale beru to jako zkoušku od Boha, ve které jsme všichni uspěli.

 

  • Bylo to opravdu neuvěřitelné. Jsem Bohu nesmírně vděčná za to, co v mém životě doposud změnil a taky za to, že jsem mohla tuto svátost přijmout tam, kde má cesta s Bohem začala. Tímto vším pro mě v mém životě začal zcela nový život, nová kapitola.

 

  • Křest se mi moc líbil. Zažila jsem při mši pár silných okamžiků. Silnější je pro mě ale následující společná cesta s Kristem, kdy již díky prvnímu svatému přijímání mohu přijímat eucharistii.

 

  • Těžko se to popisuje. Byl to nezapomenutelný zážitek, na který budu celý život vzpomínat. Jsem ráda, že jsem tento moment mohla prožít se svými blízkými, i když s většinou jen na dálku. Člověk, když je starší, prožívá takovéto chvíle úplně jinak než v dětství. Chtěla bych tímto poděkovat všem, kteří se na tom podíleli a umožnili nám prožít něco tak krásného.

 

  • Líbilo se mi. Jsem rád, že jsem do toho šel.

 

  • Od rána jsem se cítila skvěle, ale jakmile se blížil odjezd do Kroměříže, tak se dostavila nervozita. Ale taková ta pěkná a upřímná natěšená nervozita. Během generálky jsem byla naprosto klidná, ale jakmile začala VIGÍLIE tak jsem lehce znervózněla. Samotný křest jsem prožívala v klidu s naprostým klidem a pokorou. Cítila jsem naprosté uvolnění i konečné naplnění mé duše. Jakmile jsme stáli všichni novokřtěnci spolu v zástupu, rozklepala se mi kolena. Musím říct i ty přísné podmínky kvůli Covidu měly něco do sebe. Celou dobu jsem věděla, kdo vše na mě myslí, a že kdyby cokoliv, mám svou skvělou kmotru po boku. A to mi v té chvíli stačilo.

 

  • Myslím, že jsou pocity, které nelze popsat slovy. Chce se vám brečet radostí, zpívat, oslavovat, odpočívat, projevovat vděk nebo něco takového, ale nedokážete tuto skupinu emocí pojmenovat konkrétně. Rozhodně to byla jedna z nejkrásnějších chvílí mého dosavadního života a moc si cením Boha a všech lidí, kteří mi to umožnili.

 3731

 3731

 3731

 3731

 3731

 3731

 3731