6.května vzpomeneme 145 výročí narození jednoho z velkých pedagogů Arcibiskupského gymnázia.

Patřil k německým vyučujícím, narodil se ve Slezsku a po absolvování gymnázia ve Valašském Meziříčí odchází do Olomouce studovat teologii. Po vysvěcení studuje filozofickou fakultu v rakouském Innsbrucku a začíná pedagogickou dráhu jako učitel matematiky a fyziky pro německé i české školy. V roce 1910, již jako řádně jmenovaný profesor, vyučuje mladé studenty v Kroměříži. Společně s profesory Klapetkem a Tomášem vytvořili silný vědecký tým, který byl oporou sboru po celé období první republiky. Je vášnivým cestovatelem a svoje zážitky zprostředkovává studentům i veřejnosti v dlouholetých cyklech osvětových přednášek. Na gymnáziu založil první kroužek radioamatérů v kraji, společně s Klapetkem zřídili ve věži školy astronomickou observatoř. Není bez zajímavosti, že byl pověřen správou tělocvičného kabinetu a založil tak tradici, kdy učitelé matematiky věnovali část svého úvazku výuce tělesné výchovy. Vědecky pracuje, publikuje rozsáhlou práci o teoretické fyzice, cestuje, fotografuje a přednáší neúnavně i přes těžkou nemoc. V roce 1937 se stává ředitelem semináře a v roce 1940 odchází coby sídelní kanovník kroměřížský na zasloužený odpočinek. Razil heslo „učitel se má léčit o prázdninách, na to jsou“. Tato část jeho odkazu je jistě stále aktuální.