Ve čtvrtek 23. 3. před slavností Zvěstování Páně jsme se jako každý rok vypravily na pouť do Napajedel k Aničce Zelíkové.

Potkaly jsme se v poledne v kapli Panny Marie a zahájily pouť modlitbou Anděl Páně. Společně jsme se vyfotily, abychom mohly později zjišťovat ztráty, a vydaly se na cestu. Počasí nám přálo a za chvíli už si i ty nejzimomřivější z nás sundávaly bundy. Aby nám cesta rychle ubíhala, jako správné poutnice jsme zpívaly. Brzy jsme pochopily, že je lehčí na kytaru hrát, než ji vláčet na zádech. Naštěstí bylo zájemců o hraní víc než dost. Docela nás překvapil hustý provoz na cyklostezce, který se mohl rovnat dálnici D1, ale utěšuje nás, že i projíždějící cyklisté byli překvapení. Přestože na pouť šly jen holky, celou pouť jsme neprokecaly, ale dokázaly jsme část cesty vydržet v tiché modlitbě a usebrání. Do cíle jsme dorazily všechny a měly jsme tolik energie, že jsme vyběhly schody ke kostelu, kde na nás už čekal otec Petr s bratrem Matějem a kluky, kteří dojeli autem. Krátká adorace nám pomohla připravit se na mši. Osobně považuji za zajímavé kázání otce Petra, v němž nám vysvětlil odkaz Aničky Zelíkové, jejíž hrob jsme následně navštívili. Pak už jsme jen nasedli do autobusu, my poutnice jsme spočítaly ztráty a puchýře, ale vzaly v potaz i benefity. Unavení a plní dojmů jsme dorazili zpět na AG. Děkujeme Aničce Berkové a Verči Horákové za zorganizování a otci Petrovi za duchovní podporu a za to, že mi dělá guláš v měkkém i a v tvrdém y a těšíme se na příští rok, kdy bychom se poutě zase rády zúčastnily.

Anna Kutálková

Autor dalších fotografií: Iva Bekárková ml.