Narodil se 14. prosince 1885 v malé obci Nahošovice na Přerovsku.

Rod Zmeškalů je doložen na Moravě od roku 1500 a v Nahošovicích od roku 1600. V „obci plné Zmeškalů“, jak se dodnes říká, stále stojí Josífkův rodný dům č. 24. Ve svých dvanácti letech se stal žákem primy arcibiskupského chlapeckého semináře, kde studoval v letech 1897 – 1905. Maturitní zkoušku absolvoval  na německém gymnáziu, ale stále jako student semináře. Bohosloví studoval v Olomouci v letech 1905 – 1909. Zde se poznal a spřátelil s Bedřichem Wiedermannem, pozdějším profesorem na státní konzervatoři a virtuosem na varhany. Jejich přátelský vztah nepochybně ovlivnila i láska P. Zmeškala k hudbě. Po vysvěcení na kněze byl roku 1909 poslán zpět na ústav, ze kterého vzešel – zde vykonával jeden rok funkci prefekta. Poté odchází do Vídně a studuje klasickou filologii. Prohlubuje si také svoje hudební vzdělání. Hudbu miloval a už na gymnáziu byl členem mužského sboru, který vedl jeho spolužák Valentin Šindler.

Těsně před první světovou válkou dosáhl absolutoria, ale vykonání státních závěrečných zkoušek mu v té době zabránila rodinná tragédie. Na vleklou chorobu mu zemřel otec a krátce poté i jeho starší bratr Inocenc. Po studiích obhajuje dizertační práci a získává titul doktora teologie. Vrací se jako profesor a prefekt do Kroměříže, vede chrámový sbor, komponuje a učí.

V roce 1920 zemřel Dr. Dosoudil, dlouholetý regenschori u sv. Mořice a kapitula se obrátila na mladého kněze se žádostí, zda by se ujal uprázdněného místa. A tak vstupuje na dlouhou dráhu ředitele kůru, které se věnuje plných 23 let. Dodnes v hudebním archivu kolegiátního kostela sv. Mořice nacházíme notové záznamy, opatřené razítkem Dr. Zmeškala.

V ústavu učil nejčastěji řečtinu, latinu a sborový zpěv, pomáhal vždy rád při nacvičování studentských hudebních produkcí. Učitel byl oblíbený, ale obávaný, vždyť učil nejtěžší předměty, na kterých se často troskotalo. Jazyky, a zvláště pak řečtina a latina, patřily ke klasickému vzdělání a po studentech se žádalo jejich bezchybné užívání. Byl právě uprostřed příprav na profesorské zkoušky, když v roce 1921 do jeho života zasáhla nemoc. Onemocněl hnisavým zápalem plic a chrlením krve. Diagnóza byla bohužel neúprosná. Tuberkulóza plic. Musel přerušit svoji kariéru a tři dlouhé roky se léčil v plicním sanatoriu pro nemocné tuberkulózou v Jevíčku. Po zotavení se vrátil ke své milované práci učitele. Uvedl mnoho skladatelů a jejich skladeb, nástrojově náročných, které dosud v Kroměříži nebyly produkovány. Díla Treglerova, Pickova, Říhovského, Fibicha, J.B.Foerstra, Herleho, Vejvanovského, Gounoda, Francka, Kromolického a mnoha dalších. Měl přátelské styky s mnoha velkými skladateli a ty přivedl na Mořický kůr – J.B.Foerstra, Axmana, Treglera. Mnozí tito umělci, vesměs varhaníci, mu dedikovali svoje skladby, zejména Foerster, Říhovský a Tregler. Zastával ceciliánské reformní názory a zejména v korespondenci s J.B.Foersterem si na toto téma mnohokrát psali. Právě Foerster se stal jeho celoživotním přítelem a druhem na poli hudby.

V roce 1940, již těžce nemocný, přijímá jmenování a stává se ředitelem semináře (tedy ubytovacího zařízení, ne školy jako instituce). 19. května 1943 umírá a my si připomínáme skutečně významné jubileum. Uplyne 80 let od jeho smrti.