Studenti, učitelé a duchovní z AG se zúčastnili Světových dnů mládeže v Lisabonu. Dějiště Světových dnů mládeže, normálně půlmilionové město přivítalo ve dnech 1. - 6. 8. do svých ulic trojnásobek svojí populace.

Svou troškou přispělo i naše AG. Pouť jsme začali na naší škole. Po úvodní mši a cestě do Prahy se naše dvaašedesátičlenná výprava letecky dostala před půlnocí do hlavního města Portugalska. První ubytování nás čekalo v komfortu u rodin, ale kvůli vyhlášce jsme se museli uskromnit a další dny jsme už jako opravdoví poutníci společně ulehli na zemi v tělocvičně. Jako určitý benefit tohoto rozhodnutí můžeme vnímat jasné utužení kolektivu. :D Stravování se řešilo způsobem velmi kreativním, a to skenováním QR kódu, v mnoha lisabonských podnicích. Díky tomu jsme měli možnost ochutnat spoustu tradičních portugalských pokrmů jako například burgery z McDonaldu. Program byl velmi košatý a my se rozhodně nenudili. Mše, nácvik scholy, koupání v oceánu, nebo procházky starými ulicemi města. To vše a mnoho dalšího jsme za těch šest úžasných dní stihli zažít.

SDM měly neuvěřitelnou sílu. Cílem setkání podle mě bylo, abychom se přesvědčili o tom, že církev stále žije, a to i mezi mladými, kterým chtěl papež František sdělit, že nejsou sami a mají proto společně konat dobro ve prospěch přírody i společnosti. Mše a kázání jsou jedna věc, ale kdyby byl Lisabon jen o tom, tak jsme nemuseli opouštět své rodné farnosti. Ne, celé setkání nám dalo jedinečnou příležitost bavit se s lidmi z velmi různorodých prostředí. Jen já a moje skupinka jsme potkali poutníky z Tongy, Kuvajtu, Ukrajiny, Středoafrické republiky a mnohých dalších. Když se s nimi člověk dal do řeči, tak zjistil, že jsme si vlastně dost podobní a nemáme si co závidět, protože čelíme společným problémům, a to jak soukromým, tak globálním, jako třeba tomu největšímu – změně klimatu a dopadům s tím spojených.

Dovolím si říct, že každý, kdo se z AG zúčastnil setkání, odjížděl z Lisabonu trochu změněný. Byl to totiž jeden z těch zážitků, které si člověk pamatuje navždy. Mottem setkání bylo “Maria se vydala na cestu a spěchala”. Snad si toto heslo ještě nějakou dobu podržíme v paměti a budeme se na svých dalších životních cestách lépe zamýšlet nad tím, jak lépe ovlivňovat nejen své blízké, ale celý svět. Za všechny poutníky.

Dominik Majer, budoucí 3.B