V pátek 3. 11. se u nás na Arcibiskupském gymnáziu konala beseda s potomky pamětníků odsunu sudetských Němců. Čtyři přednášející nám nejprve představili bývalé bydliště svých předků, česko-německé soužití v regionu před válkou a běžný život obyvatel v tehdejších Sudetech.

Řeč došla i na samotný odsun, jeho strasti, nebezpečí a trauma z osobních tragédií jednotlivců. Zdůrazněn byl i náročný začátek odsunutých v poválečném Německu. Na co naopak přednášející vzpomínali v dobrém, byly porevoluční návštěvy svých bývalých domovů a vesnic. Na závěr byly zodpovězeny dotazy. 

Věříme, že si studenti, kteří se sešli v hojném počtu, přednášku užili a odnesli si mnoho zajímavých informací a poznatků. Nemalý podíl na obohacujícím efektu přednášky náleží i tlumočnicím, které odvedly vynikající práci.

Jáchym Beerkens, 5K

Úryvky z dopisů studentů čtvrtých ročníků přednášejícím (překlad Romana Popelková):

Vážený pane Keinere, 
dříve jsem o německém odsunu neměl moc ponětí. Věděl jsem jen, že byly nějaké Benešovy dekrety, a že byli vyhnání z naší země Němci, kteří tady žili např. od 15. století. Minulý rok v seminář jsme začali o odsunu mluvit a tento rok jsme si vše zopakovali v rámci maturitního tématu Německo ve 20.století. 

Při Vašem vyprávění mě překvapilo, že jste zmiňoval 15 miliónů Němců z celé Evropy, kteří byli vyhnáni do Německa. Velice zajímavý byl pro mě popis dřívějšího soužití mezi Čechy a Němci před válkou. To byly cenné informace, protože o tom jsme dříve nemluvili. A velice vtipné a hezké bylo také, jak jste se pokoušel mluvit česky. 

Vojtěch Hrušák, 4.A 

Vážený pane Lehnere, 
už jsem slyšela podobné vyprávění minulý rok, takže jsem o tématu věděla vše. Přesto mi přišlo zajímavé. Tento rok jsme dostali kopii mapy s oblastmi odsunu. Všimla jsem si, že na ní není moje rodné město. Je podivuhodné, že Hlučín nenáleží do žádné z kategorií. Vaše povídání mě proto inspirovalo k další analýze mých kořenů. 

Díky Vašemu programu se mohou studenti dozvědět víc o česko-německých vztazích. Podle mě je nutné znát dějiny, aby se neopakovaly chyby z minulosti. Jsem Vám moc vděčná za všechny Němce, kteří nechtějí otevírat staré rány. Opak teď můžeme vidět v Izraeli. Děkuji za Vaši práci. 

Zdislava Janišová, 6.S