Stejně jako každý rok i letos naše škola pořádala projektový týden, který nabízel pestrou škálu možností. Cílem našeho projektu bylo poznávání krás Moravského krasu a to za pomocí koloběžky.

Vše začalo v pondělí 17. 6. 2019, kdy jsme se od AG přepravili do Senetářova, odkud začínalo naše koloběžkové putování. Po instruktáži o bezpečnosti a základech koloběhu jsme vyjeli směr fara v Ostrově u Macochy, která byla v projektovém týdnu naším „domovem“. Odpoledne na nás čekala návštěva propasti Macocha a prohlídka Punkevních jeskyní. Velikým zážitkem pro nás byla plavba na lodičkách v útrobách Punkevních jeskyní. Stálá teplota v jeskyních okolo 8°C nám poskytla příjemné zchlazení. Večer jsme na dvoře fary zapálili oheň, opékali špekáčky a trávili čas společně. Bylo to super, protože jsme měli možnost více se poznat a skamarádit, když jsme každý z jiné třídy. 

Úterní den jsme zahájili sjezdem k jeskyni Balcarka, kde jsme na parkovišti procvičovali techniku koloběhu a odtud jsme se vydali k Rudicím. Tato obec má ve svém okolí hned několik zajímavostí, a tak jsme se je vydali prohlédnout. První zastávka byla u Rudického propadání, nejmohutnějšího propadání v Moravském krasu, kdy se voda jedovnického potoka propadá do země až do hloubky cca 90m. Naštěstí tam nikdo z nás nespadl a tak jsme mohli pokračovat cestou dál, tentokráte ke skalnímu útvaru Kolíbky, kde zrovna hasiči cvičili slaňování se zraněným člověkem. Starý větrný mlýn, který jsme navštívili v Rudici, dnes slouží jako muzeum. V přízemí jsme se seznámili s životem v dřívějších dobách – přestože se v tomto mlýně nikdy nebydlelo, v prvním patře pak s historií hutnictví a hornictví v této obci a ve druhém patře na nás čekala výstava o speleologii.

Některé z nás tato prohlídka navnadila – byli jsme seznámeni se speleologickým kurzem, kdy je možné v malé skupině navštívit běžně nepřístupná místa jeskynního systému…

A úterní den jsme zakončili návštěvou pískovny Seč, kde jsme čas vyplnili koupáním, hraním ringa, freesbee, odpočinkem, vykládáním aj.

Třetí den jsme vyjeli navštívit Sloupsko-šošůvské jeskyně. I zde byla pořádná zima, avšak s dávkou optimismu jsme ji zdolali. V jeskyních jsme byli seznámeni i s nálezy ze starší doby kamenné.

Příští zastávkou nám byla kozí farma, ležící nedaleko jeskyně. Kozí farma vznikla díky rodině Sedláků, kteří se rozhodli pokračovat ve šlépějích svých předků. Zde jsme chvíli poseděli u chutného kozího sýra a moučníku s tvarohem z kozího mléka. Rodinu jsme podpořili koupí domácích výrobků, které vřele doporučuji. Ještě jsme se stavili na krátkou prohlídku poutního kostela ve Sloupu a poté jsme zakotvili v zatopeném šošůvském lomu, který nám poskytl osvěžení v tom teplém dni. Někteří z nás vše zakončili ještě mší svatou v kapli v Šošůvce.

Čtvrtek nás čekala nejdelší etapa našeho koloběžko-putování… Zamířili jsme do Křtin, známého mariánského poutního místa. Místní kaplan P. Metoděj nás provedl kostelem a ukázal nám také kostnici, kde jsou uloženy kostry z původního hřbitova. Zajímavostí pak byly pomalované lebky. Dodnes nikdo neobjasnil, proč a jak to vzniklo… Také jsme si mohli poslechnout jednu z největších funkčních zvonkoher ve Střední Evropě, která se nachází v ambitech poutního chrámu. Pak jsme se vydali ještě dál – k jeskyni Výpustek. Tato třetí jeskyně, kterou jsme v tomto týdnu viděli, byla zase úplně jiná, než ty dvě předchozí. Její součástí je donedávna funkční vojenský kryt, který jsme také měli možnost navštívit a vidět, jak tam vojáci žili… Na konci dne nás překvapil silný déšť, který jsme museli přečkat ve křtinském zámku. Čas jsme ukrátili hraním her a odpočinkem.

Pátek - poslední den našeho putování jsme zakončili opět cestou do Senetářova, kde jsme naložili koloběžky a vydali se autobusem směrem domů. Loučili jsme se těžce.

Týden to byl náročný – na koloběžce zdolávat kopce a kopečky Moravského krasu… Ujeli jsme asi 80km. Někdy už to nešlo a museli jsme koloběžku do kopce tlačit…  Ale jak se říká, „co tě nezabije, to tě posílí“. A Bohudíky se až na pár odřenin a klíšťáků nikomu nic vážného nestalo. Koloběžky byly naším skvělým přepravním prostředkem a píchli jsme jen třikrát J…

Nakonec bych chtěla poděkovat všem, kteří se výletu zúčastnili a za nás za studenty bych chtěla poděkovat vychovatelům a pedagogům, že to s námi nevzdali a dojeli až nakonec.